ROZHOVORY s hlínskými kronikáři 

Otázky pro paní Vilému Enžlovou, novou kronikářku obce:

V roce 2009 jste převzala po panu Vašulínovi vedení hlínské pamětní knihy. Zabývala jste se někdy takovou činností nebo máte nějaké zkušenosti s vedením kronik?
Když mne oslovil pan starosta Miloš Dostalý a požádal mě o převzetí tohoto úkolu, nejdříve jsem se lekla. Jsem sice to, čemu se říká psavec, ale to neznamená, že budu schopná být dobrou kronikářkou. Hodně jsem o tom přemýšlela, než jsem řekla ano.
Jsem v důchodu od roku 1993. Jak mnozí vědí, měla jsem složitou domácí situaci s vážnou nemocí a následně úmrtím manžela.Vystudovala jsem dvě střední školy a jednu vysokou školu a právě na té první střední osvětové škole jsem se vlastně poprvé setkala s kronikou. Moje diplomová práce na UJEP měla název Vznik a vývoj národních výborů a počátky jejich činnosti, v letech 1945-46 na soudním okrese Ivančice .Tuto diplomku jsem obhajovala v r. 1976; je samozřejmě poplatná době. Soudní okres Ivančice měl tehdy 34 obcí. Všechny jsem navštívila, některé vícekrát a pídila jsem se po kronice. Nakonec jsem našla kroniku ve 28 vesnicích okresu. Musím říct, že ve všech obcích byli lidé vstřícní a ochotně se snahou mi pomoci mi poskytovali informace. Mnoho jsem se také dozvěděla v okresním archivu Brno venkov v Rajhradě. Při studiu kronik jsem viděla, jakým způsobem jsou zpracovány, co ta která ves upřednostňuje a také jaký rozhled má kronikář. Byla to dobrá škola. Při práci ředitelky školy jsem sice kroniku oficiálně nepsala, ale závěrečné hodnocení každého školního roku, které jsme museli vypracovávat, bylo vlastně kronice velmi podobné.

I přesto, že jste již v důchodě, máte spoustu zájmů a činností, mimo jiné studujete i na univerzitě třetího věku. Jaké bylo vaše povolání, jaké máte zájmy a koníčky a co pro vás znamená studium na univerzitě třetího věku?
Základní zájem a velký "kůň" je čtení. Zejména historické knihy, životopisy lidí, kteří byli výjimeční svým životem a prací, knihy o umění a kvalitní beletrie.Ráda se též zabývám ručními pracemi všeho druhu. Jako relaxaci mám zahradu, kytky, bonsaje a samozřejmě i příslušnou literaturu. Abych se dověděla nové poznatky o přírodě, přihlásila jsem se do UTV – Univerzity třetího věku na LAZU - Lesnickou a zemědělskou univerzitu. Univerzita třetího věku trvá 3 roky a mne čeká letos už rok poslední. Hodně nových věcí jsem se dozvěděla, poznala nové lidi, získala nové přátele. Již nyní uvažujeme, kde budeme pokračovat ve studiu po jeho skončení.

Jste hlínskou rodačkou anebo jste se do obce přistěhovala? A co vás na obci nejvíce zaujalo, čím si myslíte, že je Hlína výjimečná?
Do obce jsme se přistěhovala, bydlel zde můj manžel, já pocházím z Říčan. I když jsme s rodinou pravidelně manželovy rodiče zde navštěvovali, trávili zde prázdniny a všechen volný čas, přece jenom si nejsem jistá, zda "genius loci," této vesnice mi jde tak docela pod kůži. Mám Hlínu ráda, znám lidi báječné, upřímné, pracovité, znám i ty ostatní. Myslím si, že si člověk musí umět vybrat přátele, být tolerantní ke všem lidem, ale zůstat svůj v zásadních věcech. A to platí nejen pro Hlínu.

Tři otázky pro bývalého kronikáře pana Jaroslava Vašulína:

Jak jste se dostal k povolání hlínského kronikáře a proč jste se letos rozhodnul tuto příjemnou činnost ukončit?
Po úmrtí kronikáře p. A. Fialy mne oslovil tehdejší starosta pan Sliacký zdali bych nepokračoval v práci kronikáře obce. I když jsem neměl s touhle veřejnou prací zkušeností nakonec jsem kývl a vydržel jsem u toho deset let. Není to povolání, pravdu máte, že práce může být příjemná, jak pro koho a hlavně zajímavá. Nedávno ve vesnici odstranili tři lípy kolem silnice směrem k Boží muce. Jelikož již dříve jsem se pídil po jejich stáří nikde jsem se nedočetl rok zasazení. Obíral jsem se myšlenkou, že byly pravděpodobně zasazené ve stejné době jak lípy před kostelem které byly odstraněny v roce 1938. Ty byly podle záznamu v obecní kronice zasazeny v roce 1774. Má myšlenka byla asi správná. Počítáním letokruhů na pařezu i kmenu jsem došel skoro k číslu odpovídající zasazení v roce 1774. Tedy, že byly staré 235 let. Musím říct, že letokruhy se velmi špatně počítaly, také řez od motorové pily nebyl nejhladší Jinak noční můrou pro mne bylo napsat všechny událostí do obecní kroniky.Jsem vyučen ve strojírenství, nemám vypsaný rukopis a psaní do kroniky vyžaduje psaní bez chyb, přepisování a škrtání. Vytrhnou celý list to vůbec nepřichází v úvahu. To byl asi hlavni důvod ukončení práce kronikáře.

Velmi významně jste zmapoval a neustále dáváte dohromady historii obce Hlína, její tradice, kulturu, zvyky a jste autorem celé řady dokumentů, ze kterých čerpá redakce Hlínských rozhledů anebo internetové stránky obce, například: „Jak šel čas“, „Od minulosti k současnosti“… Jaké další publikace jste sepsal a nechal vytisknout pro všechny zájemce, které láká historie obce? A na čem v současné době pracujete?
„Od minulosti k současnosti“ je nejúspěšnější knížka a blíží se k devadesáti výtiskům Jinak jsem nechal vytisknout knihu „Obec Hlína ve fotografii minulého století.“ Jedinečný soubor více jak dvou set fotografií rozměru 10 x 15, to byla několikaletá snaha přiblížit vzhled domů, událostí, tradice, a život v minulosti v obci. Hody, dožínky, Boží tělo, zemědělství po II. svět. válce to co dnes již kromě hodů neuvidíme podařilo se dochovat alespoň na fotografii. Na mnoha fotografiích jsou zachyceni občané při pracovní i kulturní činnosti, někteří již nejsou mezi námi. Zájem o tuto jedinečnou knihu je mizivý. Kvůli vysoké ceně je takřka neprodejná což ovšem já nemohu ovlivnit. Zkuste přijít do tiskárny, že chcete vytisknout 10 knížek. Jo, kdyby se jednalo o 1000 a více kusů tak by jste byl pro tiskárnu zajímavým. Podobně je na tom i knížka „Rozhledna Vladimíra Menšíka.“ Velmi zdařilá, a v ní spousta fotografií hlínských občanů, kteří by se mohli pochlubit dětem, vnukům, známým, že byli tenkrát přitom.“Hlínské rozhledny“ je další knížkou kde jsou fotografie nejen obou rozhleden ale také triangulační rozhledna na Vaverkově kopci. Další je "Hlína", vše o obci na jedno nadechnuti. Brožurka "Ti kteří nás předešli, žijí v naších vzpomínkách" zachycuje úmrtí našich spoluobčanů od roku 1970 do minulého roku. Vedle jména je číslo popisné kde bydleli a v kolika letech zemřeli. Jinak jsem dal dohromady na 500 fotografii "Hlínské hody" a od roku 1945 jména stárků a stárkových. V roce 2000 jsem fotografoval všechny domy v novém tisíciletí. Pro hlínské nohejbalisty vedu kroniku o jejich každoročním turnaji. „Proměny obce“ je další název kterému věnuji svou pozornost. V zimě jsem navrhl propagační letáček na rozhlednu Vladimíra Menšíka který byl v počtu 800 ks nabízen na turistickém veletrhu v Brně. Rovněž jsem navrhl vstupenku na rozhlednu, která však na obecním úřadě upadla v zapomnění. V současné době připravuji publikaci "Před sto lety byla na Hlíně postavena rozhledna"o kterou projevil zájem obecní úřad a to bude asi poslední věc na které pracuji Věnuji se tématu historie obce více jak patnáct let. Co je to práce, shánění, ježdění, nabízení, málokdo si dovede představit. Mnoho občanů si mysli co z toho všechno nemám. Ale mám! Sedění do noci u počítače a radost z toho když se něco povede. Třeba knížka "Od minulosti k současnosti" A smutek! Co snahy a úsilí jsem zatím zbytečně věnoval knihám "Obec Hlína ve fotografii minulého století." a "Rozhledna Vladimíra Menšíka"

Jako pečlivý kronikář jste vedl i fotokroniku obce, dokumentoval jste přípravy i samotnou stavbu hlínské rozhledny. Kde všude kromě knih a kronik získáváte tyto cenné informace hlavně fotografie, historické listiny a dokumenty?
Ano. Fotokronika obce je velmi zdařilá, zachycuje událostí v obci na fotografiích. Foto, dokumenty, historické listiny získávám kde se dá, mám známé v tomto koníčku a v zájemně si vypomáháme.