Zajímavosti z Hlíny

Vážení čtenáři, následující zajímavosti z obce Hlína jsou s laskavým svolením čerpány z knih, které vydal pan Jaroslav Vašulín, bývalý kronikář naší obce.

VODA, STUDNY A VODOVOD NA HLÍNĚ

Vody v obci nebyl nikdy dostatek. V minulosti vznikly v obci požáry, kterým padlo za oběť několik domů (září 1899) a stodol (doba žní 1914) a ani přítomnost hasičských sborů z Ivančic, Moravských Bránic a Slůvek nebyla nic platná. Ve studních byl často nedostatek vody, tak se v nouzi hasilo i močůvkou. Po vesnici bylo celkem osm obecních studen - na návsi pod kostelem, u č.p. 32, č.p. 45, č.p. 22, č.p. 59, v ulici Křenové, na Paloučkách a na okraji Čaganky. V roce 1968 byla vykopána studna na Kozích horkách. Na Špidlenách měli takés studnu o hloubce 30 metrů, která byla v 60. letech minulého století zasypána. Nejvydatnější pramen byl ve studni u Hlavoňových před č.p. 22. V počátcích činnosti JZD na Hlíně se k ní jezdilo dvakrát denně s cisternou pro vodu do kravína. Později si JZD vykopalo vlastní studnu na Paloučkách a zřídilo vodovod.

V době velkého sucha v roce 1947 chodila téměř celá vesnice pro vodu k Hlavoňovým. Stál tam neustále zástup lidí se kbelíky a po několika minutách čekání si každý vodu napumpoval. Lidé sice neměli takovou spotřebu vody jako dnes, ale ve více jak 30 staveních měli po válce dobytek (koně, krávy, prasata i kozy), který k napojení spotřeboval hodně vody.

Již v minulosti bylo přáním občanů, aby nemuseli pro vodu k obecním studnám. Zvláště pro ty, co k ní měli daleko jako obyvatelé z Kozích horek. Proto občané, zvláště v této části obce, uvítali v roce 1977 rozhodnutí tehdejšího Národního výboru, vybudovat skupinový vodovod. Napojeno bylo asi 20 domů v Kozích horkách. Dále byla vykopána další studna vedle studny u Hlavoňových, ale ani to nestačilo. Často byli občané v letních měsících bez vody.

V té době měli občané také možnost se napojit na vlastní náklady na obecní studny. Mnozí toho využili, přesto neustále snili po vodovodu, ze kterého by tekla pořád nezávadná voda.

V obci je přes dvacet studní soukromých, hodně jich přibylo v posledních letech, zejména vrtaných do hloubky kolem 40 metrů.

V roce 2001 rozhodlo obecní zastupitelstvo zřídit na Hlíně vodovod, s napojením u bývalých kasáren v Neslovicích. Po vyřízení všech formalit, zejména získání dotací od státu, byla v říjnu 2003 zahájena jeho výstavba. Za necelý rok bylo započato s připojováním vodovodních přípojek do jednotlivých domácností. Prvním příbytkem, kde tekla voda byl dům č.p. 58. Celkové náklady na pořízení vodovodu pro obec se vyšplhaly na 13,5 milionu korun, z toho dotace od státu tvořily něco přes 8 milionů korun. Voda je prostě důležitá pro všechny a dnes si bez ní nedokážeme představit provoz žádné domácnosti.

Obchod na Hlíně

V minulosti byly v obci dva obchody s koloniálním (smíšeným) zbožím a to v domě č.p. 22 u Hlavoňů a v domě č.p. 54 u Průšů, kde měli i pekárnu. Maso se prodávalo v dřevěném stánku, který stál mezi domy č.p. 17 a 16, dnes již je proluka zastavěna domem č.p. 100. Na rozhraní č.p. 1 a 54 stával také dřevěný stánek, ve kterém před 2. světovou válkou prodával maso řezník z Kratochvilky. Nějakou dobu tento stánek využíval i holič, který docházel z Ivančic. V roce 1960 byl v obci otevřen nově postavený obchod Jednota, samoobsluha, která pod různými jmény sloužila občanům až do září roku 2002, kdy byl obchod zrušen.

V roce 1995 si manželé Hoškovi ve vlastním domě č.p. 120 zřídili z garáže obchod se smíšeným zbožím. S menší prodejní plochou ale širším sortimentem zboží a hlavně pružnější pracovní dobou. V obchodě u Hošků nakoupíte kromě potravin, masa, uzenin, zákusků, zeleniny, ovoce i základní zboží z oblasti drogerie a domácích potřeb. Navíc je obsluha obchodu velmi příjemná a pokud máte zájem o určitý druh zboží, bez problémů vám jej v nejbližší době objednají.

Provozní doba obchodu u Hošků:

Pondělí – Pátek: 7.30 – 11.00, 15.00 – 17.30 hodin

Sobota: 8.00 – 11.00 hodin

Neděle: 9.00 – 11.00 hodin

Domovní zástavba na Hlíně

1600 – tehdy bylo na Hlíně 26 domů, pravděpodobně kolem kostela. Čísla popisná byla zavedena až koncem 18. století.

1800 – během 200 let byly postaveny domy v levé straně v ulici „V dědině“, až na dvě proluky zastavěné později. Nad kostelem byly postaveny první domy s č.p. 35 a 36.

1900 – Během dalších 100 let byla doplněna řada domů nad kostelem včetně školy v roce 1872. Vniklá ulice byla od silnice Neslovice – Dolní Kounice uzavřena řadou čtyř domů s č.p. 40, 42, 47, a 51. K řadě domů pod návsí směrem k Ivančicím byly dostaveny po pravé straně domy s č.p. 37, 38, 43, 44. Na protější straně byly postaveny domy s č.p. 41, 46, 48 a v uličce za zahradami dům č.p. 52. V ulici „V Dědině“ byla zastavena proluka domem č. 45.

1900 - 1920 byla zastavěna poslední proluka mezi č.p. 32 a č.p. 31. Nový dům měl č.p. 53. Uzavření ulice od kostela k silnici doplněno domy č.p. 59 a 61, dále postaven dům č.p. 64 pod Hlínským kopcem. V sousedství staré myslivny č.p.1 postaven dům č.p. 54. Levá strana ulice směrem k Ivančicím doplněna domy č.p. 56 a 60. Dále postaven dům čp.58, poslední domy tohoto období byly postaveny v uličce spojující konec dědiny se silnicí, domy č.p. 62, 63. Na Paloučkách postaven první dům, č.p. 55.

1920 – 1938 – nejvíce postavených domů. V levé řadě ulice od kostela k silnici postaveny domy č.p. 71, 72, 86. Na Paloučkách dům č.p. 75 a 90. Největší stavební ruch byl při silnici od Hlínského kopce (od rozhledny) na Kozí horky, bylo tu postaveno 25 domů – č.p. 91, 92, 97, 67, 74, 77, 76, 84, 65, 66, 79, 94, 98, 89, 87, 82, 81, 85, 68, 69, 70, 78, 93, 83, 88. Na návsi u kostela bylo postaveno hasičské skladiště. V ulici k Ivančicím pak dům č.p. 95. V uličce spojující konec dědiny se silnicí dům č.p. 80.

1939 - 1945 – ve válečném období, na počátku r. 1939 dostavěn dům č.p. 99, poslední na pravé straně na Kozích horkách.

1946 - 1960 – poválečné období – podél silnice postaveny domy č.p. 101, 102, naproti hospodě č.p. 103, o dva domy níže pak obchod č.p. 106.

1961 – 1975 – u silnice č.p. 108, směrem k Zajíčku č.p. 107, na pravé straně na Kozích horkách č.p. 110, 111, v Přelisku č.p. 112, na pravé straně při odbočení ze silnice směrem k hospodě postaven dům č.p. 113.

1976 - 1990 – postaveny domy v prolukách podél silnice č.p. 114, 117, 118, 119, 120, směrem k Zajíčku č.p. 115, 116, v dědině zbořen dům č.p. 11 a postaven nový č.p. 121. Za číslem 17 postaven dům z bývalého prasečáku bez č.p.

1991 – 2000 – postaveny domy podél silnice č.p. 122, 123, 124, 126. Na pravé straně na začátku Kozích horek postaven dům č.p. 125, na Špidlenách postavena administrativní budova. Na místě domu č. 21 v Dědině byl postaven nově dům opět s číslem 21.

2001 až současnost – u silnice naproti obchodu u Hošků, zatím bez č.p. postaven nový dům. Na Špidlenách postavena bytová jednotka z části stodoly. V roce 2001dostaven obecní úřad na Hlíně. V roce 2003 byl směrem na Paloučky postaven nový dům s bazénem. V roce 2004 se na místě zbořené stodoly vedle domu č. 48 se započalo s výstavbou nového domu. Postupně se začalo hodně domů v obci rekonstruovat, staré chalupy se předělávají na obytné domy a také se začalo s výstavbou nových domů při silnici od Dolních Kounic na Neslovice a při cestě na Paloučka.

Obecní škola

Budovu školy postavila obec Hlína v roce 1872 za 5000 zlatých. Byla to jednotřídka s bytem pro učitele. První počátky školního vyučování jsou známy kolem roku 1814, kdy se vyučovalo několik roků v domě č.p. 13. Později chodily děti do škol v Moravských Bránicích a Neslovicích, kolem roku 1825 do Silůvek. Pak začal vyučovat ivančický tkadlec Kirsch v domě č.p. 6 a č.p. 20., později se vyučovalo v domech č.p. 19 a č.p. 33. Roku 1845 byl upraven obecní dům č.p. 7 a v něm vyučoval nezkoušený učitel. V letech 1850-1869 dosazovala konsistoř již učitele zkoušené. V roce 1869 byla škola zřízena definitivně a v roce 1872 byla vystavena nová budova školy. V nové budově školy se vyučovalo až do roku 1976. Jednotřídku navštěvovali žáci 1. – 5. ročníku. V roce 1875 se zde učilo 55 žáků, v roce 1908 - 65 žáků, v roce 1918 - 82 žáků a v roce 1928 – 30 žáků. Učitelů a učitelských praktikantů se v letech 1814 – 1976 zde vystřídalo celkem 34. Z učitelů, kteří působili na hlinské jednotřídce získal největšího věhlasu tehdejší učitelský praktikant Josef A. Kratochvíl z Pozořic, narozen v roce 1915.

Školní světnici si žáci otápěli sami a v zimě denně nosili dřevo k otopu si z domovů. Od roku 1869 byly příjmy učitelovy stanoveny takto: 2 a 1 měřice pole, 7a 1 měr žita, 1 a 12/16 měr hrachu, 1 a 12/16 měr čočky, 29 pecnů chleba, od 14 domkařů po 42 krejcařích, z kostelní pokladny ročně 10 zlatých a 50 krejcarů, z obecní pokladny 13 zlatých a 42 krejcarů, školné od 32 žáků po 4 krejcarech týdně. Školné vybírala od rodičů obec a učiteli ji v měsíčních splátkách a lhůtách předem vyplácela.

Obec Hlína také několik let vedla soudní spor s manžely Procházkovými, kteří školu v roce 1988 koupili. Soud v roce 2001 rozhodl ve prospěch obce Hlína a kupní smlouvu zrušil. Obec nechala postupně budovu školy opravit, zbudovala tu nové bezbariérové sociální zařízení, z původního bytu zřídila v roce 2006 obecní knihovnu a bývalou třídu upravila na místnost sloužící k zájmové činnosti dětí – Výtvarný kroužek a pravidelnému setkávání a tvůrčí činnosti žen z Hlíny – spolku Babinec. V místnosti knihovny byl v roce 2006 také umístěn počítač s možností připojení k internetu. Na zahradě školy funguje od roku 2004 sběrný dvůr na sběr šrotu a komunálního odpadu. Budova obecní školy potřebuje ještě hodně oprav a úprav, ale její prostory skýtají řadu nových možností pro kulturní a společenské akce.

OBECNÍ ÚŘAD A OBECNÍ SPRÁVA NA HLÍNĚ

Obecní úřad neměl v minulosti své stálé sídlo. Na dobové fotografii pořízené kolem roku 1900 je na hostinci pana Nesvačila v č.p. 3 cedulka s nápisem „Úřad starosty“. Dále víme, že v letech 1939 -1945 a po válce až do poloviny 50. let sídlil v hasičské zbrojnici. Pak se přestěhoval do dvou pronajatých místností bývalého obchodu v domě č. 54 u Průšů. A úřadoval tam až do roku 1990. Tehdy zde skončil pronájem a úřad se stěhoval zpět do hasičské zbrojnice.

Koncem roku 1989 se do obce opět vrátil obecní úřad, který patřil od roku 1980 díky integraci tehdejších národních výborů do Neslovic. Na Hlíně byl do té doby jen občanský výbor s omezenou pravomocí.

Se stavbou současného Obecního úřadu na Hlíně se začalo v roce 1997. Do nově postaveného obecního úřadu se starosta mohl „přestěhovat“ v roce 2001, kdy byla stavba dokončena. Dnes je v budově obecního úřadu pracovna starosty a místostarosty, své místo zde má i administrativní pracovnice. Do poloviny roku 2006 zde byla i provizorně situována obecní knihovna, která se následně přesunula do opravených prostor bývalé obecní školy. Na obecním úřadě probíhalo také setkávání a činnost žen z Babince, než se rovněž přesunuly do prostor obecní školy. V zasedací místnosti kromě veřejných zasedání zastupitelstva, voleb a dalších významných akcí probíhá zatím dvakrát týdně i cvičení žen a dívek z Hlíny.

Před rokem 1850 obecní správu vykonával pudmistr, rychtář a sbor tzv. úřadních (ouřadních), na Hlíně bývali 3 nebo 4. Rychtáře a pudmistra sedláci navrhovali vrchnostenskému úřadu v Kounicích a ten je v jejich hodnosti a úřadě ustavil. Úřadní si sedláci ustanovovali sami. Rychtář býval obecním soudcem pro menší rozpory mezi obyvatelstvem obce. Jeho rozhodnutí však bylo vždy řízeno vrchnostenským úřadem a často nebývalo spravedlivé. Rozkazoval také na robotu, obyčejně s drábem z Kounic. Pudmistr zastával vlastní obecní záležitosti, vybíral daně a odváděl je vrchnosti. Žádné usnesení nemohlo býti bez schválení vrchnostenského úřadu vykonáno, vrchnostenský úřad si vládl vesnicí po svém, rychtář s pudmistrem byli jen vykonavateli. Po zrušení roboty a závislosti obce na vrchnostenském úřadě, vznikla obecní samospráva občany volených zástupců dle jmění do správy obce, jež započala svou činnost kolem roku 1852. Obecním znakem býval hrozen a srp a stará obecní pečeť nese vročení 1600.

Ze starších hlínských starostů byli:

1866 – Josef Vašulín

1869 – Josef Kozlík

1870 – Josef Vašulín

1878 – Martin Čech

1879 – Matěj Průša

1883 – Josef Šťastný

1887 – Ignác Vanuta

1890 – Jan Nesvačil

Starostové obce od r. 1900 po současnost:

1901 – Vašulín Josef

1912 - Duda Karel

1920 – Nesvačil Hugo

1928 – Průša Vilém

1932 – Podracký František

1946 – Martínek Karel

1952 – Chvátal Čestmír

1956 – Hlavoň Jaroslav

1960 – Nosek Václav

1964 – Fiala Alois

1977 – Dostalý Miloš

1990 – Hošek Milan

1991 – Vašulín Vladislav

1998 – Sliacky Jozef

2002 – Dostalý Miloš

Poslední obecní sluha na Hlíně

Posledním obecním sluhou byl pan Ondráček Vincenc, který bydlel v domku zvaném „Pastouška“ v č.p. 7, který již dnes neexistuje. Jednou z mnoha jeho povinností bylo seznamovat občany s nařízeními a vyhláškami obecního úřadu. K tomuto účelu používal malý bubínek. Bubnováním upozorňoval a svolával občany k poslechu zpráv. Bubnoval tak dlouho, dokud kolem sebe neměl dostatečný počet posluchačů určité části obce. K bubnování měl vyhrazeno pět stanovišť: v Křenové u studny, na placu, dole v Dědině před domem č. 25, na Kozích Horkách u první lípy od Bránic a před vrchní hospodou u Dostálů v čp. 35. Zprávy začínal obvykle slovy:

„Na vědomost se dává…. „ nebo „Ve všeobecnou známost se uvádí …“!

Obecní sluha byl hrobníkem, spravoval a krmil obecního býka a kozla. Počátkem 60. let minulého století jeho služba skončila, obecní pastouška kde bydlel byla následně zbořena.

Jak se kdysi cestovalo

Do doby, než byla do obce zavedena pravidelná autobusová doprava v roce 1954, chodívalo se do práce a do školy pěšky. Většina občanů pracovala v Brně. Chodily tedy do Slůvek na vlak pěšky Zajíčkem přes „rola“. Když nastaly podzimní plískanice nebo bylo po dešti a na „rolách“ by člověk nevytáhl nohy z bláta, museli to obcházet po silnici pod Kroužek a na přejezdu po trati až na nádraží.

Další občané Hlíny chodívali dennodenně za prací pěšky až do Oslavan nebo do Ivančic. Děti chodily do měšťanské školy rovněž pěšky do Ivančic. Ráno byl sraz v půl sedmé na placu. Chodívalo se za každého počasí, v létě i v zimě, přes Jakub a když bylo deštivo tak Čagankou.

Ženy za nákupem chodívaly většinou do Ivančic a nákup zpět nosily v „huzlu“ neboli ranci. Auto v polovině minulého století měl v obci jen jeden člověk, motocykly vlastnilo šest občanů.

Nejstarší rozhledna na jižní Moravě byla na Hlíně

Nejstarší rozhledna na jižní Moravě stávala na Hlíně, na vrchu Hlínského kopce (450m.n.m) naproti Boží muce v místě, kde dnes stojí dům č.p. 124. Byla to zajímavě řešená věž s kamennou podezdívkou, bytelnou trámovou konstrukcí a se dvěma vyhlídkovými plošinami. Horní se nacházela ve výšce 17 metrů a kryla ji šindelová střecha. Rozhlednu postavil turistický spolek v Ivančicích a slavnostně ji otevřel 1. května 1910. Necelých 20 metrů od rozhledny stál zděný bufet kde pan Hugo Nesvačil prodával občerstvení. V roce 1938 byla rozhledna již velmi zchátralá, byla v dražbě prodána a v květnu téhož roku zbořena. Kamennou podezdívku koupil pan Podracký Jakub a jsou z ní postaveny základy stodol za domy č.p. 25, 28 a 29. Tehdy byly u rozhledny i veřejné záchodky, na kopci směrem k lesu. Základna rozhledny tvořil čtverec o straně 2metry a podle kolaudačního protokolu z roku 1910 smělo naráz na rozhlednu vystoupit 12-15 osob.

Bludné balvany

Nedaleko od vesnice směrem na Moravské Bránice v lesíku zvaném Kotálky se nachází zvláštní přírodní útvar – velké balvany, kamenné kvádry. Na místě asi 12 x 5 metrů je roztroušeno na 15 balvanů o různých velikostech, ale ani s tím nejmenším by jedna osoba nepohnula. Největší balvan má rozměry 2,5 x 2 metry a výšku 180 cm. A leží na dalším balvanu o rozměrech 1,7 x 1 m s výškou 1,2 metry. I další balvany menších rozměrů jsou položeny na sobě. Na zemi, poblíž těchto seskupení leží kvádr, na kterém je vyryt nápis: 1914 -1918 světová válka. Kdo byl autorem tohoto nápisu, to se neví. Údajně tento kvádr s nápisem ležel na některém ze dvou seskupení, ale několik výrostků ho dávno před rokem 1945 shodilo na zem.

Kámen a cihly

V obci se nacházejí místa, kde se lámal kámen a kopala se cihlářská hlína. Kousek za křižovatkou do Prštic směrem ke Špidlenám odbočuje cesta vlevo, od nepaměti se jí říká „U lomu“. Dnes už je toto místo zarostlé a zanedbané, ale kdysi se zde lámal stavební kámen. Mnohé domy a stavení, postavené před 2. světovou válkou, mají z něho postaveny základy a objevuje se i ve zdech stodol a zídkách. Druhým místem, kde se lámal kámen byl Vašulínův kopec, říkalo se mu „Ve skaly“, bylo to za kovářovou zahradou za č.p. 58. Zde se nalámaný kámen rozbíjel na kousky a vyspravovala se jím silnice.

Na Paloučkách se kopala cihlářská hlína a dělaly se z ní nepálené cihly – kotovice nebo vepřovice. Některé domy postavené před 2. světovou válkou byly jen z kotovic, například již nestojící obecní dům pastouška, jiné měly z kotovic jen vnitřní zdi a příčky, jak se o tom přesvědčují mnozí dnešní majitelé při rekonstrukcích domů a při opravách. V místě, kde se kopala cihlářská hlína a stávávala sušárna cihel dnes stojí dům č. p. 90.

Rybník na Paloučkách

Rybník na paloučkách byl takřka celý rok v permanenci. Na jaře a na podzim ho využívali ke koupání kačeny a husy, v létě a v zimě zase místní děti ke koupání a bruslení. Dnešní protipožární nádrž, která byla vybudována z původního rybníka počátkem 60 let, je o něco větší než byl původní rybník. V létě, zejména o prázdninách byl rybník plný dětí, které se cákaly v nepříliš čisté vodě. Dno bylo z kraje pevné, ale dál do středu bylo bahna až po kotníky, ale nikomu to nijak nevadilo. Žádný ekzém, žádná vyrážka. Protože nebyly tehdy nafukovací matrace, jezdilo se v neckách anebo v trokách, ve kterých se o zabijačce pařila prasata. V zimě se na rybníku bruslilo. A když napadl sníh, sáňkovalo se na silnici od rozhledny až po Kozí Horky. Tehdy neměl nikdo v obci auto a tak nehrozilo dětem žádné nebezpečí.

Válečné události

Hrůzy válek v minulosti se dotkly i Hlíny. Je jisté, že Hlína trpěla vojenskými vpády zvláště v roce 1645, kdy Švédové obléhali Brno a v dalekém okolí ničili vesnice.

Před 30tiletou válkou bylo na Hlíně 26 domů, po ní jen 10 obydlených, ostatní pusté v rozvalinách.

V době vpádu Prusů a Sasů v roce 1742 musela Hlína vydat 70 zlatých, proviant, 3 koně a krávy, vůz a 66 kusů drůbeže. Napoleonské války Hlínu celkem ušetřily, horší to bylo za války Prusko-Rakouské v roce 1866. Tehdy po porážce rakouského vojska Prusové zaplavili celou Moravu. Hlína měla jejich posádku, kterou musela živit, vše v odhadní ceně 858 zlatých.

První světové války se zúčastnilo celkem 66 mužů z Hlíny. Tehdy měla Hlína 372 obyvatel.

Hlínská třešeň

Většina polí na Hlíně byla v minulosti osázena třešněmi. Tzv. Hlínská třešeň Skalka bývala proslulá v kraji i zemi, a bývaly doby, kdy byla na trhu v Ostravě, i v dalších částech Moravy a Čech a dokonce na trzích ve Vídni.

Říčka Šatava

Málokdo z občanů ví, že na Hlíně pramení říčka Šatava, která teče nejprve jako potok přes Prštice, Silůvky, Mělčany, Hrušovany u Brna, Vranovice a pod Ivání se nedaleko před Novomlýnskou nádrží vlévá do Jihlavky. Délka toku je 32,5 km a pod Hrušovany je to již pěkná říčka. Začátek pramenu je vyznačen i v mapách. Je to potok pod Honcemi, na kterém mají Špidleny vykopanou studnu pro vlastní vodovod.

Stával poblíž Hlíny kdysi hrad?

V minulém století dorůstající hlínská mládež, ale i dosti turistů chodilo poznávat krásy blízkého okolí Hlíny, les Bučín a další oblasti. Chodívalo se k rozhledně triangulačního bodu i na procházku k „sedmi podkovám“, na Vlčí kopec apod. Prastarý les Bučín si tehdy oblíbil i jeden brněnský občan pan Vostrčil, který zde trávil mnoho času. Na kmen staré lípy připevnil obrázek Panny Marie a udělal tu malou lavičku. Od té doby se tu také říkávalo „U obrázku“, dnes častěji „U altánku“. Na tomto místě se v roce 1945 objevilo sedm bronzových podkov zalitých do betonové desky s doprovodným textem, že tyto podkovy zde byly zakopány v době okupace v roce 1939, aby přinesly tolik vytouženou svobodu. Pan Vostrčil vsadil také do hliníkového rámu text týkající se starého hradu, který zde podle pověstí kdysi stával v blízkosti kamenolomu. Hrad na kopci Skalka údajně rozbořil Jan Žižka, když tudy táhnul na Slovensko. Zbytky mohutných valů se na tomto místě zachovaly i do dnešní doby (kóta 331). Kus dále po dnešní silnici byl kdysi přehrazen Zlatý potok a tak vzniklo jezero, které chránilo hrad z druhé strany. Dokazují to zbytky hráze, kterou byl potok přehrazen. Hrad byl sídlem loupeživých rytířů, kteří přepadávali tudy procházející karavany, neboť zde v dávných dobách vedla hlavní cesta z jihozápadu Moravy do Brna, kde navazovala na Trstenickou stezku. Výše bývala stará hospoda s ovčínem, která byla často vyloupena a později byli její obyvatelé vyvražděni. Prohlubně po sklepích hospody jsou na místě znatelné i dnes. Zda-li opravdu na tomto místě stávával hrad nebo kamenná tvrz, to nám již nikdo přesně nepoví. Rozhodně je v těchto místech, od nádraží v Radosticích až do Ivančic, velmi pěkná procházka.

Smírčí (morový) kámen

V dobách minulých, když došlo k nějakým významným událostem na určitém místě, bylo toto místo označeno tzv. „smírčím kamenem“ nebo se mu také říkávalo „morový kámen“. Jeden takový smírčí kámen pamatují i ti dříve narození na Kounickách. Stál v poli asi 10 metrů od příkopu za Řezáčovým kopečkem po levé straně silnice na Dolní Kounice. Z jakého důvodu tam byl postaven, to už ani nejstarší pamětníci nevědí. Jeden z nich tvrdí, že se snad v těch místech zastavila zlá nemoc, pravděpodobně mor, které v okolí podlehlo velké množství lidí. Kámen, který tu léta stál, i když částečně poškozen (chyběla mu druhá půlka vyrytého letopočtu), zde dnes nenajdete. Po staletí se sedláci kamenu vyhýbali při obdělávání tohoto pole, ale novodobí hospodáři, hospodařící na družstevním, již asi tolik pochopení k historii neměli. Zda byl kámen záměrně vyvrácen traktorem, aby nezavazel zemědělcům v poli při práci, nebo to byla jen nešťastná náhoda, to se již dnes nedozvíme. Nějakou dobu ležel vyvrácený kámen odhozený v příkopu u silnice. V dubnu 1982 zmizel neznámo kam. Celý kámen mohl dle domněnek vážit asi 200 kg a měřit 1 metr.

Kde se říká „U zabitýho“ ?

Na silnici Hlína-Neslovice, se části mezi Brněnkou (červeně značená turistická trasa Ivančice – Radostice) a podél lesa směrem na Neslovice, od nepanšti říká „U zabitýho“. Jak praví jeden z nejstarších občanů Hlíny, název pocházel podle toho, že před lety zde byl přepaden a zabit koňský handlíř, který po této silnici vezl na voze dobytek.

Lípy na Hlíně

V obecní kronice z roku 1938 je psáno, že staré lípy u kostela sázené v roce 1774 byly vykáceny a že obec tak ztratila na charakteristickém vzhledu své návsi. Současná kronikář obce, pan Vašulín Jaroslav, se domnívá, že v roce 1774 byly vysázeny i další lípy - tři lípy před č.p.1, pět lip při výjezdu z obce na Neslovice, tři lípy po levé straně silnice na Dolní Kounice a jedna lípa na Podevsích, u které byl v roce 1890 postaven kříž. Jeho domněnku potvrzuje hlavně obvod kmenů lip, který odpovídá stáří asi 230 let.

V současné době stojí před domem č.p. 1 jen dvě lípy, třetí, suchá lípa byla odstraněna v roce 1996. Lípy směrem k Neslovicím jsou jen čtyři. Také na Kozích horkách jedna lípa chybí, byla odstraněna v roce 1990.

V obci byly v pozdější době vysázeny i další lípy. Asi v roce 1920 to byly lípy před domy č.p. 45 a č.p. 59. V roce 1930 na Kopečku bylo vysázeno osm lip a jedna lípa za Pomníkem padlých v I. světové válce (pokácena byla v roce 1996).

Počátkem července, kdy kvetou lípy, velmi příjemná vůně provází kolemjdoucí, kteří prochází obcí a zejména v místech u kostela. Kdo kdysi lípy sázel, to už se asi nikdy nedozvíme. Škoda, že tito němí svědci minulosti neumějí vyprávět, rozhodně by nám měli co povídat …

Hlínská pouť „U Jakuba“

Do poloviny minulého století bývala pouť v kapli svatého Jakuba nad Ivančicemi skoro také poutí hlínskou. Místo kolem kaple svatého Jakuba bylo tehdy dosti frekventované, denně tudy chodívaly hlínské děti do školy v Ivančicích, ženy z Hlíny tudy zase chodívaly za nákupy do Ivančic a hodně věřících z Hlíny navštěvovalo kapli v neděli při mši svaté. Tenkrát byla mše v kostele na Hlíně pouze každou třetí neděli.

Proto na svátek svatého Jakuba spěchala řada lidí ke kapli svatého Jakuba na mši svatou, která se pro velký počet lidí konala venku před kaplí. Na prostranství za kaplí stály stánky plné sladkostí, cukrovinek, tureckého medu, perníkových srdcí, obrázků, ale také hraček, zkrátka jako na pouti. Tenkrát zde nebyly žádné další pouťové atrakce, tak jak je známe z dnešní doby. Navíc cesta na „Jakub“ byla a je doposud strmá a neudržovaná a asfaltové cesty, které dnes okolo „Jakuba“ vedou tehdy také nebyly.

Kdy začala tradice hraní na Štědrý večer?

Tato tradice, muzikanty hrané vánoční koledy po vesnici ve štědrovečerní podvečer, vznikla v době mezi světovými válkami. Tehdy začali muzikanti hlínské dechovky pod vedením kapelníka pana Dostalého hrát pravidelně každý Štědrý večer krásné vánoční písně a koledy procházejíc celou vesnicí. Zvláštností této dechovky bylo, že převážná část muzikantů měla stejné příjmení jako kapelník. Ještě v polovině minulého století, kdy již kapela na veřejnosti nevystupovala, hrávalo koledy šest muzikantů. V současné době, kdy nadále tato krásná tradice pokračuje, hrají převážně dva nebo tři muzikanti, ale na pohodové vánoční atmosféře to nic neubralo. Pořád nám tyto libé písně zpříjemňují onen sváteční podvečer.