Nejstarší rozhledna na jižní Moravě byla na Hlíně
Nejstarší rozhledna na jižní Moravě stávala na Hlíně, na vrchu Hlínského kopce naproti Boží muce v místě, kde dnes stojí dům č.p. 124. Byla to zajímavě řešená věž s kamennou podezdívkou, bytelnou trámovou konstrukcí a se dvěma vyhlídkovými plošinami. Horní se nacházela ve výšce 17 metrů a kryla ji šindelová střecha. Rozhlednu postavil turistický spolek v Ivančicích a slavnostně ji otevřel 1. května 1910. Necelých 20 metrů od rozhledny stál zděný bufet, kde pan Hugo Nesvačil prodával občerstvení. V roce 1938 byla rozhledna již velmi zchátralá, byla v dražbě prodána a v květnu téhož roku zbořena. Kamennou podezdívku koupil pan Podracký Jakub a jsou z ní postaveny základy stodol za domy č.p. 25, 28 a 29. Tehdy byly u rozhledny i veřejné záchodky, na kopci směrem k lesu. Základna rozhledny tvořil čtverec o straně 2metry a podle kolaudačního protokolu z roku 1910 smělo naráz na rozhlednu vystoupit 12-15 osob.
Na Hlíně stávala také další třípodlažní rozhledna na kótě 449 m. V roce 1939 byla zpevněna a zvýšena na pět podlaží. Vypráví se, že z ní byla vidět věž Štěpánského dómu ve Vídni. Tato rozhledna triangulačního bodu byla zbořena v roce 1944.
Rozhledny na Hlíně v době minulé …
Není snad Brňana, který by nestrávil několik hodin v prvních nedělích květnových na Hlíně, malé vesničce, nejvýše položené v ivančickém kraji. Sta a sta kvetoucích třešní vábí k sobě tisíce návštěvníků a probuzené jaro projevuje se v době květů na Hlíně nejradostněji. Vystoupíme-li na vysokou rozhlednu na konci vesnice, zdá se nám, jakoby sněhovou pokrývkou pokryta byla kol dokola všechna zem. Bělostné roucho, jímž každoročně se pole hlínská v květnu zahalují, nemá na Moravě soupeře. A což pohled z rozhledny do dáli? Potěšil se Brňan na severní straně pohledem na věžku brněnského Špilberku, jest mile překvapen na jižní straně s rozhledem na širou rovinu jižní Moravy až po dominující vrchy Pavlovské. Není vzácností, že spatřiti můžete z hlínské rozhledny za vrchy Pavlovskými mohutné horstvo slovenských Malých Karpat, jež se rýsují v pozadí a ukončují obzor. Hlína jest podívaná, na niž se tak lehce nezapomíná. Ivančičtí tam putují každoročně, sešlapávajíce statečně hlínské kopečky a stráně…
Z propagačního výtisku Klubu českých turistů – „Ivančice a jejich okolí“ z roku 1932
