Poslední obecní sluha na Hlíně
Posledním obecním sluhou byl pan Ondráček Vincenc, který bydlel v domku zvaném „Pastouška“ v č.p. 7, který již dnes neexistuje. Jednou z mnoha jeho povinností bylo seznamovat občany s nařízeními a vyhláškami obecního úřadu. K tomuto účelu používal malý bubínek. Bubnováním upozorňoval a svolával občany k poslechu zpráv. Bubnoval tak dlouho, dokud kolem sebe neměl dostatečný počet posluchačů určité části obce. K bubnování měl vyhrazeno pět stanovišť: v Křenové u studny, na placu, dole v Dědině před domem č. 25, na Kozích Horkách u první lípy od Bránic a před vrchní hospodou u Dostálů v čp. 35. Zprávy začínal obvykle slovy:
„Na vědomost se dává…. „ nebo „Ve všeobecnou známost se uvádí …“!
Obecní sluha byl hrobníkem, spravoval a krmil obecního býka a kozla. Počátkem 60. let minulého století jeho služba skončila, obecní pastouška kde bydlel byla následně zbořena.
Jak se kdysi cestovalo
Do doby, než byla do obce zavedena pravidelná autobusová doprava v roce 1954, chodívalo se do práce a do školy pěšky. Většina občanů pracovala v Brně. Chodily tedy do Slůvek na vlak pěšky Zajíčkem přes „rola“. Když nastaly podzimní plískanice nebo bylo po dešti a na „rolách“ by člověk nevytáhl nohy z bláta, museli to obcházet po silnici pod Kroužek a na přejezdu po trati až na nádraží.
Další občané Hlíny chodívali dennodenně za prací pěšky až do Oslavan nebo do Ivančic. Děti chodily do měšťanské školy rovněž pěšky do Ivančic. Ráno byl sraz v půl sedmé na placu. Chodívalo se za každého počasí, v létě i v zimě, přes Jakub a když bylo deštivo tak Čagankou.
Ženy za nákupem chodívaly většinou do Ivančic a nákup zpět nosily v „huzlu“ neboli ranci. Auto v polovině minulého století měl v obci jen jeden člověk, motocykly vlastnilo šest občanů.
Nejstarší rozhledna na jižní Moravě byla na Hlíně
Nejstarší rozhledna na jižní Moravě stávala na Hlíně, na vrchu Hlínského kopce (450m.n.m) naproti Boží muce v místě, kde dnes stojí dům č.p. 124. Byla to zajímavě řešená věž s kamennou podezdívkou, bytelnou trámovou konstrukcí a se dvěma vyhlídkovými plošinami. Horní se nacházela ve výšce 17 metrů a kryla ji šindelová střecha. Rozhlednu postavil turistický spolek v Ivančicích a slavnostně ji otevřel 1. května 1910. Necelých 20 metrů od rozhledny stál zděný bufet kde pan Hugo Nesvačil prodával občerstvení. V roce 1938 byla rozhledna již velmi zchátralá, byla v dražbě prodána a v květnu téhož roku zbořena. Kamennou podezdívku koupil pan Podracký Jakub a jsou z ní postaveny základy stodol za domy č.p. 25, 28 a 29. Tehdy byly u rozhledny i veřejné záchodky, na kopci směrem k lesu. Základna rozhledny tvořil čtverec o straně 2metry a podle kolaudačního protokolu z roku 1910 smělo naráz na rozhlednu vystoupit 12-15 osob.
Bludné balvany
Nedaleko od vesnice směrem na Moravské Bránice v lesíku zvaném Kotálky se nachází zvláštní přírodní útvar – velké balvany, kamenné kvádry. Na místě asi 12 x 5 metrů je roztroušeno na 15 balvanů o různých velikostech, ale ani s tím nejmenším by jedna osoba nepohnula. Největší balvan má rozměry 2,5 x 2 metry a výšku 180 cm. A leží na dalším balvanu o rozměrech 1,7 x 1 m s výškou 1,2 metry. I další balvany menších rozměrů jsou položeny na sobě. Na zemi, poblíž těchto seskupení leží kvádr, na kterém je vyryt nápis: 1914 -1918 světová válka. Kdo byl autorem tohoto nápisu, to se neví. Údajně tento kvádr s nápisem ležel na některém ze dvou seskupení, ale několik výrostků ho dávno před rokem 1945 shodilo na zem.
Kámen a cihly
V obci se nacházejí místa, kde se lámal kámen a kopala se cihlářská hlína. Kousek za křižovatkou do Prštic směrem ke Špidlenám odbočuje cesta vlevo, od nepaměti se jí říká „U lomu“. Dnes už je toto místo zarostlé a zanedbané, ale kdysi se zde lámal stavební kámen. Mnohé domy a stavení, postavené před 2. světovou válkou, mají z něho postaveny základy a objevuje se i ve zdech stodol a zídkách. Druhým místem, kde se lámal kámen byl Vašulínův kopec, říkalo se mu „Ve skaly“, bylo to za kovářovou zahradou za č.p. 58. Zde se nalámaný kámen rozbíjel na kousky a vyspravovala se jím silnice.
Na Paloučkách se kopala cihlářská hlína a dělaly se z ní nepálené cihly – kotovice nebo vepřovice. Některé domy postavené před 2. světovou válkou byly jen z kotovic, například již nestojící obecní dům pastouška, jiné měly z kotovic jen vnitřní zdi a příčky, jak se o tom přesvědčují mnozí dnešní majitelé při rekonstrukcích domů a při opravách. V místě, kde se kopala cihlářská hlína a stávávala sušárna cihel dnes stojí dům č. p. 90.
Rybník na Paloučkách
Rybník na paloučkách byl takřka celý rok v permanenci. Na jaře a na podzim ho využívali ke koupání kačeny a husy, v létě a v zimě zase místní děti ke koupání a bruslení. Dnešní protipožární nádrž, která byla vybudována z původního rybníka počátkem 60 let, je o něco větší než byl původní rybník. V létě, zejména o prázdninách byl rybník plný dětí, které se cákaly v nepříliš čisté vodě. Dno bylo z kraje pevné, ale dál do středu bylo bahna až po kotníky, ale nikomu to nijak nevadilo. Žádný ekzém, žádná vyrážka. Protože nebyly tehdy nafukovací matrace, jezdilo se v neckách anebo v trokách, ve kterých se o zabijačce pařila prasata. V zimě se na rybníku bruslilo. A když napadl sníh, sáňkovalo se na silnici od rozhledny až po Kozí Horky. Tehdy neměl nikdo v obci auto a tak nehrozilo dětem žádné nebezpečí.
Válečné události
Hrůzy válek v minulosti se dotkly i Hlíny. Je jisté, že Hlína trpěla vojenskými vpády zvláště v roce 1645, kdy Švédové obléhali Brno a v dalekém okolí ničili vesnice.
Před 30tiletou válkou bylo na Hlíně 26 domů, po ní jen 10 obydlených, ostatní pusté v rozvalinách.
V době vpádu Prusů a Sasů v roce 1742 musela Hlína vydat 70 zlatých, proviant, 3 koně a krávy, vůz a 66 kusů drůbeže. Napoleonské války Hlínu celkem ušetřily, horší to bylo za války Prusko-Rakouské v roce 1866. Tehdy po porážce rakouského vojska Prusové zaplavili celou Moravu. Hlína měla jejich posádku, kterou musela živit, vše v odhadní ceně 858 zlatých.
První světové války se zúčastnilo celkem 66 mužů z Hlíny. Tehdy měla Hlína 372 obyvatel.
Hlínská třešeň
Většina polí na Hlíně byla v minulosti osázena třešněmi. Tzv. Hlínská třešeň Skalka bývala proslulá v kraji i zemi, a bývaly doby, kdy byla na trhu v Ostravě, i v dalších částech Moravy a Čech a dokonce na trzích ve Vídni.
Říčka Šatava
Málokdo z občanů ví, že na Hlíně pramení říčka Šatava, která teče nejprve jako potok přes Prštice, Silůvky, Mělčany, Hrušovany u Brna, Vranovice a pod Ivání se nedaleko před Novomlýnskou nádrží vlévá do Jihlavky. Délka toku je 32,5 km a pod Hrušovany je to již pěkná říčka. Začátek pramenu je vyznačen i v mapách. Je to potok pod Honcemi, na kterém mají Špidleny vykopanou studnu pro vlastní vodovod.
Stával poblíž Hlíny kdysi hrad?
V minulém století dorůstající hlínská mládež, ale i dosti turistů chodilo poznávat krásy blízkého okolí Hlíny, les Bučín a další oblasti. Chodívalo se k rozhledně triangulačního bodu i na procházku k „sedmi podkovám“, na Vlčí kopec apod. Prastarý les Bučín si tehdy oblíbil i jeden brněnský občan pan Vostrčil, který zde trávil mnoho času. Na kmen staré lípy připevnil obrázek Panny Marie a udělal tu malou lavičku. Od té doby se tu také říkávalo „U obrázku“, dnes častěji „U altánku“. Na tomto místě se v roce 1945 objevilo sedm bronzových podkov zalitých do betonové desky s doprovodným textem, že tyto podkovy zde byly zakopány v době okupace v roce 1939, aby přinesly tolik vytouženou svobodu. Pan Vostrčil vsadil také do hliníkového rámu text týkající se starého hradu, který zde podle pověstí kdysi stával v blízkosti kamenolomu. Hrad na kopci Skalka údajně rozbořil Jan Žižka, když tudy táhnul na Slovensko. Zbytky mohutných valů se na tomto místě zachovaly i do dnešní doby (kóta 331). Kus dále po dnešní silnici byl kdysi přehrazen Zlatý potok a tak vzniklo jezero, které chránilo hrad z druhé strany. Dokazují to zbytky hráze, kterou byl potok přehrazen. Hrad byl sídlem loupeživých rytířů, kteří přepadávali tudy procházející karavany, neboť zde v dávných dobách vedla hlavní cesta z jihozápadu Moravy do Brna, kde navazovala na Trstenickou stezku. Výše bývala stará hospoda s ovčínem, která byla často vyloupena a později byli její obyvatelé vyvražděni. Prohlubně po sklepích hospody jsou na místě znatelné i dnes. Zda-li opravdu na tomto místě stávával hrad nebo kamenná tvrz, to nám již nikdo přesně nepoví. Rozhodně je v těchto místech, od nádraží v Radosticích až do Ivančic, velmi pěkná procházka.
Smírčí (morový) kámen
V dobách minulých, když došlo k nějakým významným událostem na určitém místě, bylo toto místo označeno tzv. „smírčím kamenem“ nebo se mu také říkávalo „morový kámen“. Jeden takový smírčí kámen pamatují i ti dříve narození na Kounickách. Stál v poli asi 10 metrů od příkopu za Řezáčovým kopečkem po levé straně silnice na Dolní Kounice. Z jakého důvodu tam byl postaven, to už ani nejstarší pamětníci nevědí. Jeden z nich tvrdí, že se snad v těch místech zastavila zlá nemoc, pravděpodobně mor, které v okolí podlehlo velké množství lidí. Kámen, který tu léta stál, i když částečně poškozen (chyběla mu druhá půlka vyrytého letopočtu), zde dnes nenajdete. Po staletí se sedláci kamenu vyhýbali při obdělávání tohoto pole, ale novodobí hospodáři, hospodařící na družstevním, již asi tolik pochopení k historii neměli. Zda byl kámen záměrně vyvrácen traktorem, aby nezavazel zemědělcům v poli při práci, nebo to byla jen nešťastná náhoda, to se již dnes nedozvíme. Nějakou dobu ležel vyvrácený kámen odhozený v příkopu u silnice. V dubnu 1982 zmizel neznámo kam. Celý kámen mohl dle domněnek vážit asi 200 kg a měřit 1 metr.
Kde se říká „U zabitýho“ ?
Na silnici Hlína-Neslovice, se části mezi Brněnkou (červeně značená turistická trasa Ivančice – Radostice) a podél lesa směrem na Neslovice, od nepanšti říká „U zabitýho“. Jak praví jeden z nejstarších občanů Hlíny, název pocházel podle toho, že před lety zde byl přepaden a zabit koňský handlíř, který po této silnici vezl na voze dobytek.
Lípy na Hlíně
V obecní kronice z roku 1938 je psáno, že staré lípy u kostela sázené v roce 1774 byly vykáceny a že obec tak ztratila na charakteristickém vzhledu své návsi. Současná kronikář obce, pan Vašulín Jaroslav, se domnívá, že v roce 1774 byly vysázeny i další lípy - tři lípy před č.p.1, pět lip při výjezdu z obce na Neslovice, tři lípy po levé straně silnice na Dolní Kounice a jedna lípa na Podevsích, u které byl v roce 1890 postaven kříž. Jeho domněnku potvrzuje hlavně obvod kmenů lip, který odpovídá stáří asi 230 let.
V současné době stojí před domem č.p. 1 jen dvě lípy, třetí, suchá lípa byla odstraněna v roce 1996. Lípy směrem k Neslovicím jsou jen čtyři. Také na Kozích horkách jedna lípa chybí, byla odstraněna v roce 1990.
V obci byly v pozdější době vysázeny i další lípy. Asi v roce 1920 to byly lípy před domy č.p. 45 a č.p. 59. V roce 1930 na Kopečku bylo vysázeno osm lip a jedna lípa za Pomníkem padlých v I. světové válce (pokácena byla v roce 1996).
Počátkem července, kdy kvetou lípy, velmi příjemná vůně provází kolemjdoucí, kteří prochází obcí a zejména v místech u kostela. Kdo kdysi lípy sázel, to už se asi nikdy nedozvíme. Škoda, že tito němí svědci minulosti neumějí vyprávět, rozhodně by nám měli co povídat …
Hlínská pouť „U Jakuba“
Do poloviny minulého století bývala pouť v kapli svatého Jakuba nad Ivančicemi skoro také poutí hlínskou. Místo kolem kaple svatého Jakuba bylo tehdy dosti frekventované, denně tudy chodívaly hlínské děti do školy v Ivančicích, ženy z Hlíny tudy zase chodívaly za nákupy do Ivančic a hodně věřících z Hlíny navštěvovalo kapli v neděli při mši svaté. Tenkrát byla mše v kostele na Hlíně pouze každou třetí neděli.
Proto na svátek svatého Jakuba spěchala řada lidí ke kapli svatého Jakuba na mši svatou, která se pro velký počet lidí konala venku před kaplí. Na prostranství za kaplí stály stánky plné sladkostí, cukrovinek, tureckého medu, perníkových srdcí, obrázků, ale také hraček, zkrátka jako na pouti. Tenkrát zde nebyly žádné další pouťové atrakce, tak jak je známe z dnešní doby. Navíc cesta na „Jakub“ byla a je doposud strmá a neudržovaná a asfaltové cesty, které dnes okolo „Jakuba“ vedou tehdy také nebyly.
Kdy začala tradice hraní na Štědrý večer?
Tato tradice, muzikanty hrané vánoční koledy po vesnici ve štědrovečerní podvečer, vznikla v době mezi světovými válkami. Tehdy začali muzikanti hlínské dechovky pod vedením kapelníka pana Dostalého hrát pravidelně každý Štědrý večer krásné vánoční písně a koledy procházejíc celou vesnicí. Zvláštností této dechovky bylo, že převážná část muzikantů měla stejné příjmení jako kapelník. Ještě v polovině minulého století, kdy již kapela na veřejnosti nevystupovala, hrávalo koledy šest muzikantů. V současné době, kdy nadále tato krásná tradice pokračuje, hrají převážně dva nebo tři muzikanti, ale na pohodové vánoční atmosféře to nic neubralo. Pořád nám tyto libé písně zpříjemňují onen sváteční podvečer.
